Príbeh od Zuzky 13.

28. září 2007 v 7:29 | Zuzka & Zuzka-Čolíto |  Príbehy
Volala jsi Georgovi, že to nepůjde, ale on, k tvému překvapení, souhlasil s mamkou. Domluvili jste se na příležitostné akce, kde budeš vystupovat.V pondělí s tebou šel do školy. Všichni byli moc překvapení vidět tak slavného italského návrháře.
V ředitelně byla cítit zvláštní nervozita, které jsi se v duchu musela pousmát.Vždy tak přísná a rázná paní ředitelka byla rozpačitá před slavným návrhářem, který v té chvíli byl ovšem pouhým obyčejným člověkem stejně jako ona.Připadalo ti hrozně zvláštní, když se s Vámi bez okolků domluvila, že budou shovívavější u zkoušení a pomohou Ti s učením.Jejich vstřícnost a tolerance byla překvapivá a nečekaná. Když jste odcházeli ze školy, měla jsi nejen dobrý pocit z té ochoty, ale cítila jsi snad i trochu škodolibosti z toho, jak na Vás všichni udiveně zírali. Tobě už to nepřipadalo divné mít po boku někoho tak slavného, ale v tu chvíli sis vzpoměla na Vaše první setkání a uměla ses tedy vžít do toho, jak si asi museli připadat oni. Pousmála ses a zahnala myšlenky.Doprovodila jsi Georgia na letiště a tam jste se rozloučili.On se vracel do své rodné Itálie,Maite letěla do Francie za miláčkem a Paddy s Jimmym do Německa na koncert. ,,Už se všichni těšíme, až Tě u nás budeme moci přivítat na Silvestra!"vypadlo z Jimmyho." Doufám, že s tím počítáš!", zeptal se Tě pro pořádek. "Jasně, nemůžu se dočkat!", ujistila jsi ho a věnovala mu úsměv. "Tak to jsem rád...", mrknul na Tebe. "... pořádně to rozjedem!" přidali se ostatní.Kluci odešli s Georgem do letadla a Maite Tě objala.,,Budeš mi chybět, kamarádko.",,Ty mně taky!"Za těch několik dnů jste se velice sblížily.,,Uvidíme se brzo!" Daly jste si pusu na líčko a i ona zmizela v jedné z odletových hal.Vracela jsi se smutná domů.....
Čas utekl jako voda a než ses nadála byl tu Štědrý den. Maminka si vzala na starost kuchyni a ty ses jako poslední dva roky postarala o výzdobu stromečku. Milovala jsi to. Jako malé Ti nikdy nebylo dovoleno zdobit. Mamka se bála, abys něco nerozbila a měla ráda všechno v perfektním pořádku. Takže jako dospívající sis to patřičně vychutnávala. Byla to chvilka, kdy Ti maminka do ničeho nemluvila a tys mohla svému smyslu pro tvořivost nechat volnou ruku. Občas jsi cítila takovou tu zvláštní nostalgii o níž spousta lidí mluvívá hlavně ve spojitosti s Vánocemi. Některé ozdobičky s Vámi zůstávaly léta letoucí. Při nich sis ráda a se steskem v duši zavzpomínala na tatínka. Byl skvělý táta, pozorný manžel a ten nejlepší kamarád na světě. Kdykoliv Tě něco trápilo jeho náruč a vlídná slůvka Tě vždy dokázaly rozveselit. A tak jsi na něj vzpomínala i dnes, na senzačního tátu, po němž Ti v srdci zbylo Sluníčko - zářivé světlo plné porozumění, radosti a štěstí. Nikdy jsi nechodila do kostela ani se nemodlila, přesto jsi věřila, že se na Tebe shora dívá. Věřila jsi v posmrtný život, kde duše zemřelých příjdou do ráje a z nebe se kukátkem dívají na své blízké, které ochraňují. Říká se jim Andělé! Po té strašné nehodě Ti to tak vysvětlil strejda a ty ses s tou myšlenkou sžila. Již nikdy jsi jí nedokázala opustit a smířit se s tím, že by to mohlo být jinak. Snad Ti to i pomáhalo na tvé další cestě životem. Tvá maminka se tenkrát uzavřela do sebe, byla na Tebe i sestru přísná a už nikdy nic nebylo stejné. Měla o Vás strach, věděla jsi to a její chování bylo pochopitelné. Od té doby jsi však nikdy nepřestala doufat, že se z té rány jednou vyléčí a opět se začne smát tak jako s tátou!...stromeček už začínal být krásně barevný, ale věděla jsi, že tomu ještě chybí nový a neopotřebovaný lesk. Přinesla jsi z pokoje tašku s baňečkami koupenými v Německu. Začla jsi je opatrně vytahovat a jednu po druhé věšet na větvičky. Dodávali šarm a stejně jako ty letité s sebou nesly několik málo vzpomínek. Vybavila sis malého Gabeho, který do Tebe vrazil i to jak jsi ho uklidňovala. Vlastně nebýt jeho, nikdy by Tě nic z toho, co následovalo, nepotkalo. Musela ses pousmát, když sis představila, jak vyjeveně si asi vypadala při pohledu na Maite, která Ti byla vděčná, že ses o chlapečka postarala. A co teprve ten výraz ve tváři při vybalování nakoupených dárků, jimiž ses chtěla pořádně potěšit a prohlédnout si je?...to ale bylo překvápko při zjištění, že někdo jiný má to, co náleželo Tobě.Ještě dnes jako by to bylo včera vidíš všechny ty droboučké věcičky na malé človíčky, ozdoby se jmény každého z nich, ale také ten nezapomenutelně obrovský svetr. Ze srdce ses zasmála a zavěsila poslední čokoládovou figuku. Stále se dá jen těžko věřit té souhře všech náhod, jaké vídáme snad jen v romantických filmech a připadají nám tak nesmyslné až to bije do očí!
Lucerničky jsi zapojila do zásuvky, abys zjistila, zda jsou všechny v pořádku a svítí. "Nádherné, holčičko, moc, opravdu!", pochválila Tě mamka. "Děkuji, mami, ani jsem si nevšimla, že jsi tu!", otočila ses na ní s úsměvem. Měla pravdu, byl opět o něco hezčí než loni. "Co v kuchyni, jak to zvládáš? Nechceš pomoct?", zeptala ses, "To budeš hodná, pomocná ruka se vždycky hodí!", odpověděla Ti a společně jste se daly do zbývajících příprav.Pozorovala jsi všechno okolo sebe jakoby sis to chtěla uchovat v paměti. Vdechovala jsi do sebe vůni purpury, kterou sis vždy představovala pod růžovou barvou. "Každý má svou charakteristickou barvu, každou věc i člověka vidím jinak a purpura je prostě růžová...voní tak...", snažila ses pokaždé vysvětlit podiveným lidem okolo. Většinou to moc nechápali, ale já ano. Jsme jako sestry, jsme víc než to - spřízněné duše na stejné vlnové frekvenci. Nemusíme říkat nic a přesto si i beze slov rozumíme. Moc lidí tohle spojení nemá a nezná. Když někoho takového poznáš, víš, že Ti bude vždy rozumět. A my si rozuměly a rozumíme...Kolem třetí zašramotil klíč v zámku. Byla to tvá sestra se svým přítelem. "Opět přesní jako hodinky!", přišla jsi je přivítat. "Na minutu, to je přece jasný, ne?",objala Tě. "Samé srandičky...co se taky přivítat se svou starou matkou?", uslyšeli z poza rohu. "Ale, mami, ty děláš jako by ti bylo osmdesát!", tvá sestra políbila mamku na tvář, když vstoupila do kuchyně. "Dobrý den", "Ahojte děti, Pavlínko, můžeš, dát tohle na stůl, prosím Tě?", uvítala se s nimi a podávala tvé sestře mísu s ovocem. "Martine, posaď se u nás, nebo mi vyneseš spaní!", zažertovala a všichni jste se zasmáli. To byl ten důvod, proč jsi Vánoce měla ráda...bylo to jediné období, kdy se maminka dokázala naplno uvolnit a alespoň na jeden jediný den ses mohla vrátit do dob dětství, kdy Ti všechno připadalo tak jednoduché a veselé. Měli jste si dost co povídat a každý z Vás přidal ruku k dílu. Přesně v pět hodin odpoledne jste usedali ke štědrovečerní večeři jak to u Vás bylo odjakživa. V tomhle jste tradici poctivě dodržovali. Po večeři následovalo rozbalování dárků. Sledovala jsi svou sestru s jejím přítelem a přistihla ses, že jí to štěstí trochu závidíš. Zastesklo se Ti po NĚM...myslela jsi na něj a přemítala jsi, zda je teď asi šťastný, jestli na Tebe alespoň na chvilečku pomyslel.Poděkovali jste si, Pavla s Martinem se rozloučili a Ty s maminkou jste zbytek pokročilého večera strávily u televize. Popelka s Libuškou Šafránkouvou Ti vždy dokázala vehnat slzy do očí. Byla to snad jediná pohádka, na kterou ses dokázala stále dívat. Kolem desáté Ti zazvonil telefon.Spatřila jsi, že mamka usnula na gauči a tak ses odebrala do svého pokoje. ,,Ahoj krásko, jak se vede?",,Měla jsem se úžasně Davide,než jsi mi zavolal!",,Ty se na mě zlobíš?",,Né..., po Vánocích bychom si měli vážně promluvit o našem vztahu!Nevím, jestli to má vůbec cenu!Ty hledáš jen vztah na občasné potěšení, ale já chci vztah, který mi něco přinese! Chci mít ve svém klukovi oporu. Někoho, kdo se mnou bude v těžkých chvílích a udělá vše,co mi na očích uvidí!A to ty nejsi!"
,,Buď se změníš nebo se rozejdeme!"řekla jsi rozhodně.,,Peťko,...Já..."koktal.,,Až po Vánocích! Teď to opravdu nechci řešit…Měj se hezky, Davide. Pěkné Vánoce..."a s tím jsi zavěsila.
Najednou Tě zachvátil stesk. Toužila jsi po objetí a pohlazení. Přála sis pochopení, které Ti David rozhodně nedával.Byl to Angelo.Na toho jsi myslela a o něm se Ti každou noc zdálo.,,Sakra!Blbej David!To musel volat zrovna teď!"zlobila ses, že Ti zkazil celý večer.Ulehla jsi do postele a nakonec samým přemýšlením usnula......
29.12.2002 ,,Konečně!Už jsme se nemohli dočkat!"volala na tebe Maite a ty ses bála,že Tě umačká.Čekala na tebe na letišti.,,Maiťulko,chyběla jsi mi!",,Ty mi taky!"a už Tě vedla do auta. Tam na Vás čekal Paddy. ,,Jak se vede?", zeptal se Tě. ,,Teď už dobře", řekla jsi po pravdě a on se rozjel.
Dojeli jste ke Kellyům domů. V dálce jsi spatřila krásný veliký dům, o němž sis mohla nechat jen zdát. Příjezdovou cestou jste vjížděli na rozlehlý pozemek s obrovskou zahradou. Připadala sis jako v pohádce. Jimmy, který už Vás netrpělivě vyhlížel z okna vyběhl ze dveří a hned Tě objímal.,,Nemáme volný pokoj, tak se ubytuješ u mě v pokoji!Půjdeme se osprchovat a pak Ti ukážu výhody vodní postele....", zažertoval,ale to už ho Maite pleskla rukou po zadku.
,,Já jsem myslela,že už máš postel rezervovanou pro Spira!",,No dovol!Nejsem hošan!"zlobil se naoko,že ho tak uzemnila.,,Neboj,pokoj máš sama pro sebe!A nikdo Tě tam nebude otravovat!" podívala se výhružně na Jimmyho.,,Copak já otravuju? To je teda sprostý nařčení!", ušklíbnul se.Všichni jste se zasmáli a vešli do domu.Tam Tě Maite V obýváku seznámila s Paddyho dívkou Lindou.Slušelo jim to spolu.Prohodili jste pár přátelských vět a potom už Tě vedla do tvého pokoje.Po cestě Ti řekla,že ostatní přijedou během dne.
Těšila ses až poznáš zbytek rodiny,ale nejvíc ses těšila na Angela.Doufala jsi, že tu svou Máňu nechá doma!Vybalila ses a zavolala mamce.Ta po příhodě s Giorgiem Armanim už věřila všemu co jsi jí říkala o Maite.Nebyla sice nadšená, ale věděla, že máš svou hlavu a ona s tebou nic nesvede!Tak byl ,,zatím" klid!Převlékla ses do kalhotového kostýmku krásné pastelově fialové barvy a rychle sis točila vlasy kulmou.Pak jsi na sebe mrkla do zrcadla jaká jsi kočka a to už Ti na dveře klepala Maite.,,Honem pojď!Přijela Patricie s Joeym."a tahala Tě dolů........
Začalo velké představování a vítání. Byli moc milí a pořád se smáli. Seznámila ses i s jejich přáteli, které s sebou přivezli. Nestačila sis pomalu ani zapamatovat jména a už přicházeli další a další. Maite se s každým vroucně vítala. Občas jsi měla pocit, že se může přetrhnout, hlavně aby někoho neošidila o svůj polibek. Poznala jsi také Barby a jejího přítele Thomase.I oni byli moc přátelští a přívětiví. Dokonce ses od nich dozvěděla,že by se chtěli v budoucnu vzít. Byla jsi za Barby moc ráda. Kdysi patřila k tvým nejoblíbenějším členům…Pomáhala jsi jim se zavazadly z auta a najednou Ti na zadku přistála sněhová kulička.Otočila ses a na stehně jsi ucítila další…Za stromem stáli Jimmy s Paddym a váleli se smíchy!
,,Být tebou,tak si to nenechám líbit!"volala na tebe Maite od dveří.,,Taky že nenechám!"
probudil se v tobě bojový duch a sehnula ses pro kuličku.V tu chvíli začala pořádná sněhová bitva.Když jste po půl hodině skončili, měla jsi sníh úplně všude a byla jsi úplně promrzlá. Přemístili jste se do domu, kde pro vás byla nachystaná horká čokoláda a horký grog. Usadila ses na velikou rohovou sedačku v obývacím pokoji a pozorovala stromeček. Spatřila jsi na něm baňky se jmény. Matně sis vybavila, jak jsi je vytahovala v hotelovém pokoji, když jste si s Maite tenkrát prohodily tašky. Nakonec jsi našla i tu "její". Nevytáhla jsi je všechny, protože tu její jsi ve svých rukách nedržela. "Ještě, že tak, už by jí na stromku nespatřila!", pomyslela sis škodolibě. "Líbí se Ti?", "Co?", vzhlédla jsi k Maite, která si k tobě přisedala. "Stromeček, co asi?", odpověděla Ti. Viděla, jak sis ho se zanícením prohlížela. "Aha...jo!", neměla ani ponětí nad čím dumáš. "Dal nám zabrat, ale nakonec jsme to zvládli...", usmála se Maite, pohlédla s jiskrou v očích na jeho špici a začla vyprávět, "...scházíme se vždycky 25., protože Štědrý den už každý slaví se svou rodinou nebo partnerem. Letos jsme si to vážně užili. Bylo nás jak much a bylo to fajn...", "Jo, to věřím!", skočila jsi jí do řeči a ona pokračovala, "...u zdobení jsme zažili spoustu legrace, trvalo nám to snad tři hodiny a zdobili úplně všichni i ti nejmenší, věřila bys tomu?", podívaly jste se na sebe a ty jsi spatřila, jak to prožívá znovu ještě dnes, "Když jsem jako finálové překvapení vytáhla ty ozdoby se jmény, byli nadšení. Viděla jsem tu radost a štěstí v jejich očích a vzpoměla jsem si na rodiče...myslím, že nejen já, ale všichni v tu chvíli. S maminkou kdysi vytvářeli různé perníčky se jmény všech členů rodiny a tatínek s tím ani po její smrti nikdy nepřestal.Vždy říkával, že je tu s námi a má z nás radost...", než se odmlčela, uslyšela jsi, jak se jí zachvěl hlas a koutkem oka jsi spatřila po její tváři skanout slzu. Potlačila jsi své a přemýšlela jak moc jste si podobné. "Omlouvám se...v tenhle čas...", "To je v pohodě, nemusíš nic vysvětlovat...já to chápu!", soucitně jsi na ní pohlédla a sama jsi nic neřekla. "Byl to krásný den, i večer se moc povedl. Škoda, že to vždy tak rychle uteče. Na druhý den jsme měli koncert na Gymnichu, někteří jinde, takže jsme se zase rozloučili a domluvili se na dnešní večeři. Opět jsme se všichni měli sejít u jednoho stolu, protože přes rok to příliš nevychází, nikdy se nesejdeme v kompletní sestavě. Proto jsme čekali!", vysvětlila Ti ještě a pak už jste se šly nahoru převléknout…
V pokročilém odpoledni se rozlítly dveře a v nich stál John se svou ženou Maite Itoiz. Byli celí zasněžení a vypadali spíše jako dva sněhuláci. "No, konečně!", vyhrkla ze sebe Maite a všichni jste se shlukli v prostorné předsíni. Začlo velké objímání a představování. "Šílená rodina, co?", pověděl Ti John, když Ti podával ruku. "Já myslím, že skvělá!", odpověděla jsi mu s úsměvem. Oplatil Ti jej a pak si všiml, že nejmladší člen z rodiny chybí. "Kde je benjamínek?". "Jsou poslední, kteří s Kathy chybí!", zlobil se Jimmy a poplácal Johna bratrsky po zádech. Z dřívějších dob byli zvyklí všichni společně jako jedna velká rodina usedat ke stolu. "Pokud do hodiny nedorazí, budou se muset najíst v restauraci!", rozhodla Patricia .,,Když někdo bydlí v sousedním městě,měl by si udělat čas na svou rodinu!", podotkla a všichni souhlasně přikývli. Měli hlad, sjížděli se z různých koutů země, někteří i dál po Evropě a tak se těšili na pořádnou večeři. Hodina utekla než bys řekl švec a Vy jste začli usedat k velikému kulatému stolu. Připadala sis jako na nějaké konferenci. S tolika lidičkama najednou jsi u stolu snad ještě nikdy neseděla natož večeřela. Byla jsi trochu nervozní, přece jenom do jejich rodiny nepatříš . "Peťko?", vyrušila Tě Maite, když zahlédla, že nejsi ve své kůži."víš, já...vážně Vám tu nepřekážím?", otočila ses na ní šeptem a s obavami. "Ty hloupá, neblázni, kolikrát Ti ještě budu opakovat, že si nezveme koho nechceme?...kdybych si myslela, že někomu z nás budeš vadit, nikdy bych Ti to nenabídla. Tak už nešil, uklidni se a soustřeď se na jídlo, protože to je teď nejdůležitější...mňam!", zasvítili jí oči při pohledu na talíř před sebou. Byl to předkrm složený ze šunkových rolek plněných křenovou pěnou. Nejsi přílišný gurmán a tak ses do toho zakousla s nevelkou důvěrou, ale byla jsi mile překvapená z vynikající chuti. Polévku sis mohla vybrat ze tří druhů a tak sis dala svou oblíbenou francouzskou s mušličkami. Než Ti jí stačil najatý číšník nalít, rozletěly se znovu dveře a v nich stála Kathy s Angelem, který měl svou malou dcerku spící na rameni.Kathy držela Seana a Gabriela za ruku.Kluci se rozběhli ke stolu a hned se s vámi vítali a ochutnávali z mís dobroty.,,Promiňte, malá výměna manželských názorů, Kira to zabalila a odjela domů do Polska k rodičům." konstatovala suše Kathy a sundávala klukům teplé oblečení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veron veron | 30. září 2007 v 0:53 | Reagovat

Kira je Polka odkedy:-))?

2 Anuška Anuška | 1. října 2007 v 18:27 | Reagovat

Tak to by zaujimalo aj mna! = )

3 Zuzka Zuzka | 4. října 2007 v 20:18 | Reagovat

Kdysi jsem někde četla,že má nějaké (myslím že babičku,nebo dokonce její máma je původem polka...)příbuzné v Polsku,ale může to být lež...Je to už strašně dlouho...Před několika lety,co jsem tvořila tyhle díly,jsem to měla tak zafixované v hlavě,že mi ani nedošlo,že je němka....Omlouvám se

4 Anuška Anuška | 5. října 2007 v 17:01 | Reagovat

Zuzka nemaš sa za čo omlouvat, mňa len zaujimalo odkial to maš resp. kde si to počula :-))) pripadne čo je na tom tvrdeni pravdive =)

5 Kata Kata | 15. října 2007 v 22:17 | Reagovat

Hele nic ve zlym ale ty mas asi jasno co si predstavovat vecer pred spanim s takovou fantazii co??

6 Zuzka Zuzka | 22. října 2007 v 22:19 | Reagovat

Nevím jak to teď myslíš?Já si před spaním nepředstavuju nic...jsem ráda když unavená zalehnu a okamžitě spím...ale bývaly doby kdy jsem snila o Kellyových až do rána...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama