Príbeh od Zuzky 20.

2. prosince 2007 v 23:00 | Zuzka & Zuzka-Čolíto |  Príbehy
20.Díl
Pozvedl ruku snad jakoby Ti chtěl pokynout na pozdrav, ale hned jí zase sklopil. Cítila jsi však jeho pohled, jehož si nedokázal odpustit. "Uražená ješitnost stále nepolevila!", pomyslela sis a lehce se usmála tak, aby si toho nevšimnul. Na balkon přistoupila Kira. Oblečená jen v plavkách se zřejmě snažila Angela přesvědčit, aby se přidali k ostatním. Postavu měla dobrou, to jsi musela uznat, ale červená byla až příliš vyzývavá. Kdyby zvolila třeba žlutou nebo modrou, lépe by v ní vyniklo její opálené tělo. "Ale co se tu starám o Kiru a její vkus? Spíš by mě zajímalo nad čím tam tak přemýšlel když na mě civěl, hihi", uchichtla ses a sledovala jejich vzájemné chování. "Lepší než loutkové divadlo", znovu sis neodpustila ironické poznámky ve své hlavě. "Peťulko, tak pojď, půjdeme", vzal Tě Jimmy za ruku. Otočila jsi k němu hlavu a on Ti vtiskl polibek. Oplatila jsi mu ho a lišácky zpoza brýlí sledovala Angelovu reakci. "Sakra nech mě už", uslyšela jsi jak okřikl Kiru a zapadl do stínu pokoje. "Co jsi to tu vyváděla?", zeptal se zvědavě Jimm, když jste ve vzájemném objetí následovali ostatní. "Ale nic, koukala jsem na oblohu a uviděla na balkoně Angela s Kirou...nevím, co si udělali, ale pohled na ně byl přímo zábavný...", opět ses při vzpomínce na ně musela zasmát. "Určitě se zase chytli, to jsou pak vždy celkem zábavní...teda když po sobě nehází talířema nebo si nervou vlasy...", "...to taky někdy dělají?", koukla jsi na Jimma nevěřícně, ale s úsměvem na rtech. "Trochu s nadsázkou, ale moc tomu někdy nechybí!", dodal Joey, když zasechl Váš rozhovor..."hihi, tak to jo,...no, teď nevypadalo, že by házeli nádobím, ale kdybych to viděla jako představení v divadle, určo bych se řezala od začátku do konce...", pokračovala jsi, "...Angelo tam stál jak socha...jako nějaký šejk a ona kolem něho poskakovala sem a tam...chybělo jen "Ano, veličenstvo, jistě, veličenstvo" a obrovské poklony až na zem!", předváděla jsi je a všichni vybuchli smíchy. "Tak to si živě umíme představit!", řekla Kathy. Brzy jste dorazili na pláž, zabrala sis lehátko vedle Jimmyho a spolu s Barby a Tanjou jste přijaly pozvání od kluků na koktejl. Sedli jste si a barman vám přinesl objednané koktejly. Sáhla jsi do své příruční kabelky a zjistila, že nemáš telefon. "Zlato, zapomněla jsem si mobil, budu se pro něho muset vrátit, čekám důležitý hovor!", pověděla jsi Jimmovi. "Nevadí, půjdu s Tebou, aspoň si uděláme hezkou procházku, jenom my dva!", řekl Ti a už se zvedal ze židle, když dorazil John."Angelo s Kirou jsou už zase v sobě...", spustil, "...nechápu, co se jim stalo, po Vašem odchodu jakoby do nich střelil kulovnicí. Začli tam na sebe štěkat jak psi...děti jsou tady?", optal se rozhlížeje se po pláži. "Díky Bohu, protože by za chvíli nebyly normální tohle poslouchat.", dodal ještě a na zklidnění si objednal řádně vychlazené mochito. "Chovaj se jak malé děti, to to nikdy neskončí?...", rozlobila se Patricia, "no nic, pojedu se tam podívat a nějak to vyřeším, takhle to dál nejde!", rozhodla se. "Paty, svezeš mě s sebou?", zareagovala jsi rychle a otočila se na Jimma. "Nezlobíš se? Bude to rychlejší!", pohladila jsi ho po tváři a on Ti věnoval úsměv. "Jasně...taky mě to napadlo, tak utíkej!", odpověděl Ti a spolu s Pat jste nastoupily do taxi, jímž přijel John. Za pár minut jsi už ve svém pokoji hledala telefon. Na nočním stolku pod knihou nebyl ani vidět a tak nebylo divu, že jsi ho opomenula. Uklidnila ses po zjištění, že Gio ještě nevolal a schovala přístroj do kabelky. Pomalu jsi scházela dolů do haly. Patricia tam seděla v prostorném obývacím pokoji na gauči s Kirou a uslyšela jsi jak spolu živě diskutují. "Chováte se jako malé rozmazlené děti...", poznala jsi Patriciin hlas a zvědavost Ti nedala. Přistoupila jsi blíž ke zdi a naslouchala. "...nezlob se na mě, Kiro, ale je Ti 28, máš dvě nádherné děti, jsi zodpovědná máma a tak by ses podle toho měla taky trochu chovat...", "Vím, že mě nesnášíte...", "Kiro, nech toho, vždy, když s Tebou chce člověk rozumně o něčem mluvit, začneš s takovými hloupostmi...nehraj si na chudinku, nejsi tak slabá jakou ze sebe děláš a netvař se, že Ti stále někdo ubližuje...", uslyšela jsi vzlykání a bylo Ti jasné, že to Kira asi trochu neunesla. Přistihla ses, že Ti jí je i malinko líto. Vžila ses do její kůže. Nejspíš by Ti takové rozhovory nebyly o nic víc příjemné než jí. "Stále mě podvádí...", zaslechla jsi a opět přilepila ucho na zeď. "Seš si tím jistá?Máš důkaz?...", optala se jí Patty, "No jo, jistě, jsi jeho sestra, tak ho budeš bránit...", vyhrkla ze sebe stále plačtivě Kira. "Kiro, uklidni se!", konejšila ji Patty a tys nenápadně nahlédla. "Ahoj...", pozdravila jsi, aby Patt nepojala podezření, že je pozoruješ. "Pardon...",omluvila ses spatře jak jí Patricia hladí po zádech "...nechci rušit...Patt, já...počkám na Tebe venku!", ukázala jsi ke dveřím a raději ses rychle vytratila.Potichu ses připlížila pod okno a znovu naslouchala. Připadala sis jak špeh, ale zvědavost byla tak silná."S touhle taky určitě něco má!", rozhořčila se Kira, "Prosím Tě přestaň už, Peťka chodí s Jimmym...myslím, že jsi silně paranoidní a asi bys měla začít chodit k nějakému lékaři...", "Trisch, tak mi řekni, proč je takový...já jsem paranoidní? A myslíš, že neoprávněně? Věčně někde laškuje s holkama, po koncertech se sebere a jde se bavit zatímco já trčím v hotelu a starám se o děti!", postěžovala si na Angelovo nevybíravé chování. "Já vím, že není svatoušek, už to není ten malý andílek, je to chlap a taky táta. Uznávám, že by své otcovské povinnosti měl plnit poněkud hodnotněji, ale proč si s ním o tom nepromluvíš? Proč si s ním nesedneš a nemluvíš s ním jako s dospělým? Myslím, že problém je váš věk...starší ženy se ke svým partnerům často staví spíš jako ke svému dalšímu dítěti. Zacházejí s nimi tak, starají se o ně a kárají je stejně jako své děti...myslím, že ani ty nejsi v tomhle případě výjímkou, jsi o pět let starší a to není zrovna málo i když to není ani moc...měla by sis však uvědomit, že tvůj manžel není tvé dítě, že zaujímá v rodině stejné místo jako ty - tedy zastává roli rodiče! Nemůžeš mu dirigovat život, zkus s ním mluvit a jednat tak, aby neměl pocit utlačovanosti...zkus s ním promlouvat v klidu a dřív než něco řekneš to s ním projednej!"..."Narážíš na tu svatbu?", "Chytrá holka, vidíš jak rychle Ti to myslí, tak se pokus zamyslet také nad svým chováním a nad tím, co jsem Ti tady teď pověděla, ano?",Patriciin hlas byl tak uklidňující a opravdu působil jako hojivý lék na bolavé srdce. Dokázala dodat člověku odvahu a zároveň sílu. Tiše jsi našlapovala, aby ses dostala dál od okna i od domu. Zastavila ses v zahradě u kvetoucích růží a přivoněla si.
"Nádherná a svěží, tak moc, že stále v mysli mé leží, vůní svou mě omámí, nezáleží zda pevná zem je pod námi...", bezpečně jsi poznala Angelův hlas. Cítila jsi ho za zády a přemýšlela zda se otočit. Mírně jsi znervozněla. "Krásné, že? Taky je mám moc rád. Myslel jsem, že jste na pláži...", prolomil ledy. "Jo, to jsme, zapomněla jsem mobil a tak jsem se svezla s Patty...", otočila ses na něho a pohlédla mu nejistě do obličeje. "S Patty...jasně...zase jí uklidňuje...jako by to snad k něčemu bylo!", pronesl hořce. "Všechno se dá vyřešit, když se chce a je k tomu vůle, ne?", věděla jsi, že to není tvoje věc, ale jeho pesimismus Tě zarazil. Nedalo se nic neříct. S podivem se Ti zahleděl do očí. "Jistě, to máš asi pravdu...ale když se nechce?", "Nechce? Kdysi slova vyznání a dnes hněv?Kam se poděla ta láska, kterou jsi jí opěvoval?", co na srdci to i na jazyku a u Tebe to vždy platilo dvojnásob, takže výčitky z toho, že se motáš do toho, do čeho Ti nic není v tuto chvíli už nebyly na místě. "Ta tvá upřímnost je fakt neuvěřitelná...", pronesl klidně a stále si Tě prohlížel. Vnímala jsi, jak Tě hltal pohledem a netušila jsi, zda Ti to je v tu chvíli víc příjemné či naopak. Ale nejspíš to bylo jen mírně nevhodné, mluvili jste o jeho budoucí ženě a on pozoroval tvé tělo. "...touha...", vyslovil. "Touha?", opakovala jsi po něm. "...když zmizí touha a vášeň...něco důležitého pro vztah...", pověděl a stoupnul si k Tobě blíž. Zandal Ti neposedný pramínek vlasů za ucho a něžně pohladil tvou ruku od ramene dolů. "No, tak do toho mi už opravdu nic není...", promluvila jsi a ustoupila o krok vzad. V tom vyšla Patt z domu a sháněla se po Tobě. "Už jdu!", volala jsi na ní a připravila se k odchodu. "Měj se, Angelo!", zvedla jsi ruku na pozdrav a odběhla za Patricií.Ta mávala na Spira ať Vás odveze. ,,Tak co?Jak to dopadlo?", zeptala ses a nasedla jsi do auta. ,,V tuhle chvíli dost předčasná otázka...snad se brzy dočkáme odpovědi!", pověděla Patty celkem tajemně. Chápala jsi, že se jí o tom nechce příliš mluvit, byla to záležitost hlavně Angela a Kiry. Na pláži jste zůstali až do pozdního odpoledne. Večer jste se jeli rozloučit s Johnem a Maite na letiště, kteří se vraceli domů,do Španělska. "Proč je to vždycky tak krátké a rychle to uteče? Už se zase ubíráme každý jiným směrem..." povzdechla si Patricia. ,,Škoda, že zítra budeme muset taky odjet." ,,Jak to?"podivila ses.,,Mám pozítří schůzku s právníky ohledně autorských práv jedné písničky.A musím se na to ještě připravit.", posmutněla a opřela se o Denise.
,,Trischi, ty moje květinko…", usmál se a pohladil jí. ,,A popozítří máme koncert v Hamburku.",dodal Paddy.Opět sis uvědomila, že i ty budeš muset odjet. Škola pro tebe skončila, na vysokou jsi neměla ani pomyšlení a zadarmo Tě nikdo živit nebude.Stále jsi čekala až Ti Giorgio zavolá. Nabízel Ti práci modelky na plný úvazek v jeho pařížské agentuře. "Kdo nebo co se vkrádá do tvých myšlenek? Chtěl bych být jejich opojným potěšením!", objal Tě Jimmy. Něžně a dlouze jsi ho políbila a on ti polibky vracel. "Nemůžeš být potěšením mých myšlenek, jsi totiž už mým vlastním potěšením...mého srdce!", pošeptala jsi mu a oddala se jeho dotekům...
"Koukněte, naše hrdličky se na nás přišly podívat!", pronesl Joey úsměvně. Angelo se za vámi s nevolí otočil a pak si na baru objednal další drink. Jimmy se Ti omluvil a přisedl k němu. O čem si povídali nevíš, protože jsi zůstala v hloučku ostatních z rodiny. Nakonec téměř všichni zaplnili parket. U stolu jste s Paddym osaměli. Všimla sis jeho nepřítomného a zamyšleného výrazu. "Padde?", pohladila jsi ho po ruce a tiše vyslovila jeho jméno, abys ho nepolekala. Stočil na Tebe svůj pohled, ale byl stále mimo sebe. Zamávala jsi mu rukou před očima, zda se probere. "Padde?!", z tvých úst znovu zaznělo jeho jméno. "Na co myslíš?", stále jsi na něho mluvila. Vrátil zrak směrem ke stolu a zahleděl se na skleničku svírající ve svých dlaních. "Na Boha!", "Cože?", vyhrkla jsi ze sebe a střídala pohled z jeho obličeje na poloprázdnou sklenici a zpět. "Víš, on vede naše kroky, předurčuje náš osud...", "Padde, to je blbost, Bůh na nás dohlíží, to ano, ale osud si lajnujeme sami...snad bys...", byla jsi velmi zmatená z toho co říkal, myslela sis, že toho moc vypil a teď plete jazyk. "Ano, dohlíží na nás...všichni jsme jeho děti, on nás stvořil a on nás naučil žít...jak někdo pozná, že je předurčený?", pohlédl na Tebe a ty ses neubránila svému překvapenému výrazu. Musel poznat jak moc Tě...vyděsil?...ani ty jsi tenkrát nevěděla, zda tohle je to pravé slovo vyjádření pro to co se v tobě s jeho slovy odehrávalo. "Předurčený?...no já...já nevím...já asi nejsem ta pravá, víš...nechceš si jít zatančit?", začla jsi z toho koktat a polilo Tě horko. Kdyby Ti to řekl někdo jiný, možná i on, ale v jinou chvíli a jinak podané, asi by ses smála na celé kolo, ale v tu chvíli jsi z něho cítila takovou zvláštní energii..."Pojď, zakřepčíme si, pak nám zahraješ a půjdeme raději domů, spát...asi už jsme toho vypili všichni příliš mnoho!", vytáhla jsi ho na parket a snažila se zvrátit jeho mysl jiným směrem. "Jo...asi jsme toho moc vypili...", rezignoval a nechal se od tebe vést. Po pár písních jste se skutečně sbalili a odebrali domů, do svých postýlek.
"Jimmy?", promluvila jsi do ticha pokoje, když jsi odpočívala v jeho náručí. "Ano, lásko?", zeptal se. "S Paddem se asi něco děje!", prozradila jsi mu svou obavu. "Něco děje?", vyzval Tě k pokračování. "No, dnes měl takový divný řeči, o Bohu a tak...", "Aha, tohle...jsme věřící...", chtěl Ti vysvětlit, ale ty ses nedala. "Ne, Jimme, ty mi nerozumíš, tohle bylo jiný, měla jsem takový zvláštní pocit, že se na něco připravuje!", pozvedla jsi k němu hlavu. "Připravuje?...", zasmál se, "Byly jsme v Lourdách a Padda to tam v 1999 učarovalo, nic víc, tam začal věřit že Bůh opravdu existuje a jeho nynější hudba je na to zaměřená, je to jakési poslání...věnoval a věnuje tomu jen víc času než třeba my...to bude dobrý...už na to nemysli..vždyť Padd má Lindu, já mám Tebe, tak pojď ke mně, jo?", snažil se Tě uklidnit a položil tvou hlavu na svá prsa. Sice Tě to příliš neuklidnilo, ale nechala jsi to už být. Vnímala jsi jak hladil tvou nahou a rozpálenou kůži. Přitáhl si Tě k sobě a žádostivě Tě líbal. Ztrácela ses v opojení jeho lásky a něžnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ajuška83 Ajuška83 | 4. prosince 2007 v 11:35 | Reagovat

ach, jaaaaaaj, aj tu ho chcete poslať do kláštora?   ...  :-(

no rýchlo na ďalšie časti, som celá nažhavená... :-))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama